Jeho falologické muzeum nabízí návštěvníkům pohled snad na všechny druhy penisů, od těch nejmenších až po ty nadměrné. Hjartarson začal budovat svou sbírku v roce 1974, tehdy měl pouze jediný kousek, nyní jich má už 261 od devadesáti druhů zvířat.

Největší patří velrybě, měří 1,7 metru a váží 70 kilo, nejmenší je pak křečkův, který má nepatrnou velikost dvou milimetrů a pokud ho chcete vidět ve vší kráse, potřebujete kvalitní lupu. Čeho se ale muzeu nedostává, to jsou lidské penisy…

Proto Sigurdur před časem vyhlásil lov právě na tyto mužské orgány a měl štěstí. Zájemci se našli, jde o Islanďana, Němce, Američana a Brita. Všichni čtyři chtějí svou pýchu muzeu po smrti darovat.

Muzeum bylo původně otevřeno v metropoli Reykjavíku v roce 1997, nyní se ale přesunulo do poněkud klidnější rybářské vesničky Husavik, 480 kilometrů severovýchodně od hlavního města. Otevřeno pro návštěvníky je od května do září a ten správný dům najdete poměrně jednoduše. Před vchodem se tyčí velký hnědý falus.

Každým rokem stoupá zájem o toto netradiční muzeum, asi příliš nepřekvapí, že 60 procent návštěvníků tvoří ženy. „Loni v létě přišlo 6000 lidí a dostali jsme se do plusu,“ usmívá se majitel muzea.

Své úlovky získal Hjartarson většinou darem od rybářů, lovců či přírodovědců, preparoval je a vystavil na zdech budovy. V muzeu to vypadá částečně jako v laboratoři, částečně jako v trofejní místnosti. Pouze za jediný exemplář Hjartarson zaplatil, za metr dlouhý sloní penis.

Sbírat penisy začal před 24 lety a nikdy si nemyslel, že by to mohlo skončit provozováním muzea. „Byl to jen koníček,“ popsal s tím, že sbírka zahrnuje i několik skulptur a žertovných předmětů, nikoli však erotické pomůcky.

A co si od svého muzea slibuje? „Doufám, že návštěvníci opustí muzeum v lepší náladě než v jaké do něj přišly,“ řekl jen.